Amazonka

Svár evropské civilizační rozpínavosti s kulturně daleko staršími iberoamerickými společe...

Svár evropské civilizační rozpínavosti s kulturně daleko staršími iberoamerickými společenstvími je líčen ze stanoviska opačného — vnějšího, nikoliv ze stanoviska „bílých“ obyvatel Evropy. A vyznívá jen velmi podmíněně pozitivně, spíše připomíná proces v zásadě degenerativní. Zejména v posledním díle se objevují i přesné dobové aktualizace (nacismus jako nový prales).

Čtenář románu se může těšit na vpravdě amazonský tok mnohovrstevnaté, bezbřeze plastické řeči, explozivního a zase klidného výrazu, pádícího i zase zvolna plynoucího, smršťujícího se a zase se rozpínajícího děje. Jeho styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu. Směle ho lze přirovnat k velikánům, jako jsou Cortázar, Dos Passos nebo Márquez.